Doubravníkem protéká potok Rakovec, který se vlévá ve městě do Svratky. Části města okolo potoka se proto vždy říkalo Na Rakovci. Kdysi tam v jednom domě žila starší žena. V noci často nemohla spát, a tak si dlouhou noční samotu krátila pozorováním opuštěné noční silnice, na níž se obvykle celou noc nedělo vůbec nic.
Těžko říct, jak jí zrovna zírání na nic mohlo ukrátit čas a proč si místo civění na prázdnou cestu raději nečetla, ale na to už se jí nezeptáme. Jedné noci se však přece jen něco stalo. Odněkud přijel bílý kočár tažený čtyřmi bílými koňmi a zastavil hned u sousedního domu. Na místě kočího však neseděl nikdo. Z kočáru vystoupil pěkný mládenec, spíše malý chlapec, v bílém obleku s opentlenou větvičkou myrty na klopě. Po chvíli vše, co žena viděla, zmizelo stejně náhle, jako se uprostřed noci objevilo.
Celý výjev žena v dalších měsících spatřila několikrát znovu, ale po většinu času byla ulice pustá a prázdná, a žena tak pozorovala tmu. Ta žena, kterou všichni považovali za milou hodnou paní, své vidění vyprávěla sousedkám na náměstí. Lidé ji vyslechli, ale za jejími zády se jí smáli.
O mnoho let později, když tato žena už dávno nežila, a nikdo se jí proto nesmál, kdosi koupil vedlejší dům, u něhož viděla zastavovat kočár. Rozhodl se jej zbořit a postavit nový. Když šla stavba k zemi, našli dělníci v hliněné podlaze komory skrčenou kostru dítěte. Až z Brna přijeli nález vyšetřit a zjistilo se, že kosti patřily asi desetiletému chlapci. Nejstarší pamětníci se pak rozpomněli, že v onom domě kdysi bydleli manželé s malým chlapcem. Matka zemřela, muž si vzal za ženu jistou osobu, která malého chlapce neměla vůbec ráda. Jednoho dne se otec vrátil domů, ale když se chtěl přivítat s chlapcem, zjistil, že syn nikde není. Žena mu napovídala, že šel možná navštívit příbuzné do Sejřku. Muž chlapce hledal všude, ale jako by se po něm země slehla. Zmizel beze stopy.
A beze stopy mizela další léta, v nichž došlo i na macechu, kterou muž našel jednoho večera ležet mrtvou na prahu komory. Zdálo se, že ji ranila mrtvice. Muž pak v domě zůstal sám až do své vlastní smrti. Seděl v noci u okna a hleděl ven, jako by někoho vyhlížel…
Zdroj: Sbírka Alžběty Čihařové, Etnografický ústav AV ČR v Brně; ilustrace: Ivana Balcaříková
