O pekle (TIŠNOV)

V Tišnově stojí několik tajuplných domů, ale ten nejtajuplnější je poznat na první pohled. Všichni obyvatelé města mu odpradávna říkají Peklo nebo dům Na Pekle. Peklo dostalo název podle svého majitele, kterým byl na začátku 17. století vážený a zbožný Šimon Pekelník. Bohatý a poctivý měšťan byl u klášterní vrchnosti natolik oblíbený, že ho v Tišnově jmenovala rychtářem. Do domu pak za ním chodili lidé s prosbami a nejrůznějšími dary a nikoho by nenapadlo, že by se v Pekle měl něčeho nebo někoho bát.

Když Šimon Pekelník zemřel, dům zdědil jeho syn, nazývaný Tišnováky Pekelníček. Malý a hrbatý chlap byl úplným opakem svého otce. Ve stájích, stodole, v kůlnách ani chlévech, co jich jen na dvoře Pekla bylo, ho nikdo nikdy neviděl, zato ve zdejší krčmě vysedával skoro pořád. Po čase se lidé hospodě na Pekle začali vyhýbat. Spolu s Pekelníčkem tam totiž lumpačili největší lotři z Tišnova a jeho okolí, kteří si začali říkat čerti. Pili pivo, trpké víno i kořalky, hráli karty o peníze a radostně vítali každého lotra a mordýře, který se ve městě objevil. Není divu, že se pod těžkou klenbou pekelnické peleše lotrovské začaly přetřásat ty nejhorší nápady.

Čerti si často vyprávěli, jak provést krvavý mord v lese, jak přepadnout kupce nebo jak vykrást dům. Ukazovali si uloupené věci a všemu se jen smáli, protože v domě byla tajná podzemní chodba, kterou mohli kdykoli utéct do křovin na úpatí hory Květnice. Stejnou chodbou se dostávali i do Pekla.

Jednou v noci se čerti s Pekelníčkem vypravili do Rohozce. Chtěli okrást krejčího Krabku, který si vydělával hezké peníze za šití kožíšků z ovčích kožešin. Když došli k domku, vysadili jednoho čerta na střechu. Ten z ní shodil pár došků a potichu vklouzl na půdu. Sešplhal po žebříku do chodby a svým kumpánům otevřel závoru. Nejdříve zamordovali krejčího dceru, pak sekerou zabili Krabku a nakonec se vrhli na krejčího manželku. Ta se jen choulila v koutě a kvílela hrůzou. Aby z ní dostali, kde má krejčí schované peníze, pálili ji loučí.

Netrvalo dlouho a ubohá žena jim řekla, že mají peníze schované v bečce pod hadrem támhle v komoře. Jen co to krejčího manželka dořekla, zasekli jí sekeru do hlavy. A hurá pro peníze. Když však čerti vešli do komory, postrašilo je cosi černého a temného. Vrazi vzali nohy na ramena a utekli. Z domu si odnesli jen kus látky a prsten, který stáhli zabité ženě z prstu.

V Pekle pak svolali své společnice, jakousi Markytu a Rozinu a také šerednou babici Dorotu. Čarodějnice Dorota vařila v hospodě jídlo a znala skoro každého ve městě. Právě jí Pekelníček svěřil prsten a přikázal jí, aby ho někde v tichosti prodala. Skřehotavá baba se vydala do města. Prsten nabízela kdekomu, ale nikdo ho nechtěl. Dorota moc dobře věděla, co by se jí stalo, kdyby nepřinesla peníze. Přestala proto dávat pozor a prsten nabídla i jednomu kupci, který krejčího Krabku znal. A znal i jeho ženu a vzpomněl si, že takový prsten nosila právě ona.

Za chvíli už táhli babici na radnici, kde se přiznala. Prozradila i tajnou chodbu, u jejíhož východu si na čerty i Pekelníčka počkali tišnovští biřici. Jak to všechno dopadlo, se už v Tišnově zapomnělo, ale čerti za své zločiny jistě zaplatili životem. Jejich těla se houpala každému na očích na tišnovské šibenici.
Název Peklo domu zůstal, a jestli Pekelníček se svými čerty někde straší, pak právě tam.