V Malhostovicích stával na okraji vsi malý dům obklopený zahradou se starými jabloněmi. Dlouho byl opuštěn a všichni místní se mu vyhýbali, aniž by to kdo kdy přiznal nebo o tom mluvil. Ten dům si koupila jistá rodina s malými dětmi. Ve zpustlém domě byla spousta práce. Vymést prach a staré pavučiny, vyspravit prohnilé podlahy, zasklít vysypané okno v kuchyni, spravit tašky na střeše, vyklučit zarostlou zahradu. Rodiče pracovali na domě a děti se jim motaly mezi nohama. Večer všichni ulehli a spali jako zabití. Jedné noci měla žena lehké spaní a vzbudily ji kroky za oknem. Myslela si, že se jí to jen zdálo, ale za chvíli okolo okna znovu kdosi prošel. Chtěla vzbudit muže, ale ten jen cosi zachroptěl a nebyla s ním řeč. Po určité době kroky ustaly, žena usnula. Ráno vše vypověděla muži, ale ten nad tím jen mávl rukou, jako ostatně nad vším, co mu žena řekla.
Další noci se vše opakovalo. Žena se opět marně snažila vzbudit muže. Nakonec jí to nedalo. Pro strach měla vždy uděláno. Popadla pohrabáč od kamen a vyšla do pozdní letní noci. S pohrabáčem obcházela dům, opatrně našlapovala chodidly na trávu zvlhlou ranní rosou, dech se jí tajil, ruce potily. Když zahnula za roh domu, spatřila mizející záda mužské postavy na konci stavení. Rychle se rozběhla, ale nikoho už nespatřila, jako by se ten muž kamsi vypařil. Ráno vše vyprávěla muži a ten ji zapřísahal, že ho musí za každou cenu vzbudit. Ale když přišla noc a s ní kroky za oknem, s chrápajícím manželem nebylo pořízení. Jako by spal tím nejhlubším spánkem, jako by snad ani nežil. Žena nelenila, popadla pohrabáč, vyběhla ven, běžela trávou okolo domu a div že nevrazila do muže obcházejícího soustředěně jejich dům.
„Co tady chceš?“ zeptala se žena hlasem, ve kterém byly cítit obavy i odhodlání. Muž hleděl skrz ni, hýbal rty, jako by chtěl promluvit, ale místo slov jen chrčel. Pak se kdesi ve vsi ozval kohout a muž zmizel.
Když se žena dalšího dne na věc vyptávala v obci, jistá stařena jí pověděla, že dům patřil starému Minaříkovi, kterého před smrtí proklely vlastní děti. On tak musí chodit okolo domu, dokud mu nebude dovoleno odejít nadobro. Ta rodina se za dva měsíce odstěhovala jinam. Dům zpustl a nakonec ho zbořili. Jak to dopadlo se starým Minaříkem, už vám v Malhostovicích nikdo neřekne. Možná se tam někde motá dodnes.
Zdroje: Sbírka Alžběty Čihařové, Etnografický ústav AV ČR v Brně; ilustrace: Natálie Konečná
