Při tažení na Vídeň v roce 1645 utrpěla švédská armáda jen dvě velké prohry. K té první došlo u Brna, které se nepřátelské přesile ubránilo a celé tažení Švédům překazilo. Druhou prohru utrpěli Švédové u hradu Pernštejna. Hrad obléhali skoro čtrnáct dní a do jeho hradeb a zdí vypálili stovky dělových koulí. Dobít se jim ho ale díky statečným obráncům nepodařilo. Horší to bylo v okolí.
Švédové obsadili zámek v Lomnici, vypálili Tišnov a po vesnicích roznášeli takové utrpení a hrůzu, že před nimi lidé prchali do lesů, kde museli žít jako zvířata. V opuštěných domech nacházeli útočiště jezevci, veverky a lišky, takže jindy krásné Podhorácko vypadalo jako po vymření. Švédové se neštítili ničeho. V doubravnickém kostele vyrabovali hrobku pánů z Pernštejna a ukradli z ní všechny stříbrné rakve. Ostatky mocných pánů s erbem zubří hlavy vyházeli jen tak na podlahu.
Když Švédové zaplavili krajinu kolem Svratky, každý dělal, co mohl, aby unikl jejich řádění. Nad svým osudem přemýšlel i jeden soused z Borače. Vymyslel, že když přivítá vojáky pěknou výslužkou, rabiáti si nacpou břicha a dají mu pokoj. Svolal své přátele a společně začali pro vojáky chystat zabijačku. Píchli pašíka a od božího rána se nezastavili.
Přípravy pozoroval z nedalekého kopce jeden voják, který měl jasno. Ti chrapouni nám chtějí to mizerné prase sežrat. Místo toho, aby ho dali nám, jak se patří, tak si chtějí nacpat ta svá tlustá břicha. No počkejte! Švédský voják zabodl do země vidlici neboli furketu a do své těžké muškety nasypal střelný prach. Pak zbraň opřel o vidlici a zamířil přímo na dvůr boračského domu. Když stiskl spoušť, vyšel z muškety ohlušující výstřel. I když žádného souseda netrefil, koule roztříštila silný trám, který na dvorku podpíral kůlnu.
Lidé se s křikem rozprchli a pak už jen Švédům stačilo dojít si pro výslužku. Kromě pár facek byl soused z nejhoršího venku. Kulku zarytou do trámu však ukazovali návštěvám ještě jeho vnuci.
Zdroj: Kronika obce Borač v majetku obecního úřadu; ilustrace: Lívia Suchá
