O veselém zajíci (BRANÍŠKOV)

Není to tak dávno, co si zajíci hopkali krajinou, kam se jen člověk podíval. V těch časech se na jejich lov vydal jeden myslivec z Braníškova. Chlap to byl jak hora a okolní lesy i jejich obyvatele znal dobře jako své boty. Jednou na podzim sešel z kopce do údolí Bílého potoka a proti jeho proudu se vydal k Velké Bíteši. Cesta to byla dlouhá, ale což o to, tehdy měli lidé času habaděj. Jak si tak vykračoval, vzpomněl si na starou mysliveckou pravdu o tom, že v každém lese žije nejméně jeden veselý zajíc. Je to prý taková potvůrka mazaná, že očaruje a obloudí každého člověka, kterého potká. „To tak,“ prohodil sám k sobě myslivec, „na mě, zrovna na mě, zkušeného lovce, si tak přijde nějaký ušák.“ Usmíval se pod vousy a hned mu bylo veseleji. Ušel ještě kus cesty a přišla na něj únava. Lehl si proto na kraji mýtiny do mechu a batoh si dal pod hlavu.

Za chvíli se cosi šustlo ve křoví. Hajný si sedl a uslyšel, jak nedaleko něj praskla větvička. Ha, pomyslel si, to musí být nějaký mladý zajíc, ušatý děda by si na mě dal větší pozor. Opřel se o lokty a za chvíli ho uviděl. Potichu se natáhl pro pušku, co ležela na zemi vedle něj, a zamířil přímo na něj. Ale co to? Z ušáka viděl najednou jen jakýsi stín. Jakoby se zvířátko topilo v mlze. Obrys zajíce se postavil na zadní, zatancoval, zastříhal ušima, zavrtěl ocáskem a zahrozil myslivci pěstičkou. Hajný vytřeštil oči. No to snad není možné! Místo aby před ním ležel natažený na zemi, klidně si žvýkal kyselý šťavel a smál se očima. Myslivec na něj znovu zamířil puškou. Tentokrát už se na něj zajíc podíval trochu vyčítavě. Tak tobě to jednou nestačilo, chlapisko mizerné? Pořád na mě budeš mířit tím krámem, ty šuspajtle jeden? No dobře, jak chceš.

Myslivec mohl mžourat očima, jak chtěl, ale stejně viděl houby. Zajíc se objevil tady, za chvíli zase tam. A pak zase jinde. Myslivec se s flintou točil jako kolotoč a nic z toho. Tak to šlo až do té doby, než myslivec nad zajícem mávl rukou a odšoural se domů. Veselého zajíce už v lese nikdy nepotkal, ale zároveň ho už nikdy nenapadlo, aby si ze zajíců dělal dobrý den.