O zlatých šupinkách z Besénku (TIŠNOV)

Tišnov
S tajemnou mocí nespojovali obyvatelé Podhorácka jen strašidla a nejrůznější potvory. Úctu, strach a víru cítili lidé také v hlubokých lesích, na březích řek a potoků, u studánek, prastarých stromů a osamělých balvanů či před vysokými horami. Jedním z nejznámějších kopců v kraji byla a dosud také je hora Květnice, na jejímž úpatí se choulilo město Tišnov. Na hoře, kde se zdejší lidé cítili jako doma, bylo možné najít nejrůznější drahokamy, hlavně pak krystaly ametystu, křišťálu, záhnědy či morionu, které zlatníci ve velkých městech vsazovali do prstenů, náušnic a náhrdelníků. Zdobili jimi i poháry a vzácné kříže.

Stejně důležitý jako Květnice byl pro zdejší usedlíky i potok Besének, pramenící ve hvozdech nad Lomnicí a ústící hned pod horou Květnicí do řeky Svratky. Není náhodou, že právě o hoře a potoku se povídala spousta věcí. Besének měl prý čarovnou moc. V místech, kde potok nabíral sílu, se prý hluboko v zemi ukrývalo zlato. Voda si ho brala z hlubin v podobě malých šupinek a svým proudem unášela kousíčky vzácného kovu až k hoře Květnici. Podle pověsti se potok na jednom místě zařezával do její pevné skály, porostlé mechem, kapradím a ostružinami. Spleť zelených listů a trní ukrývala tajný otvor do nitra hory, kam vtékal slabý pramínek se všemi zlatými lístky. Za staletí jich do podzemí připlavalo tolik, že se z nich v podzemí nastřádal obrovský poklad. Čistá, jen trochu více studená voda vtékala o kousek dál zpátky do potoka. Lidé v ní mohli hledat a rýžovat zlato, jak chtěli, a stejně nenašli nic. Věděli, že někde v Besénku je, ale zrovna tak tušili, že není určeno jim. Nezbývalo než věřit, že jednou hora i potok své poklady vydají.

Aby nezapomněli, připomínali si horu i potok říkankou – Květnice hora, Besének voda jsou dražší než celá Morava. Donedávna se věřilo, že tato slova vymyslel až na začátku 20. století umělec Jano Köhler, když pokrýval sgrafity novou tišnovskou radnici. Říkanka se však objevila v novinách už v roce 1854 a nikdo už nezjistí, jak je vlastně stará. Vědět by to mohl jen vodník z Besénku. Ten jediný také jistě ví, jak to se vším tím zlatem je.

Možná právě proto si mezi Rašovem a Lomnicí kouří svou fajfku a žertuje s pocestnými. Nad nějakým topením a hromaděním hrnečků může mávnout rukou. Pokud má ve všem tom zlatém tajemství své zelené ruce s blánami mezi prsty, pak už nic nemusí, protože je jedním z nejbohatších vodníků v zemi. S touto pověstí o nitru Květnice souvisí i tajemná zlatá kachna, plovoucí v jedné z jeskyní na stříbrném jezírku. Říká se, že vyplave k obecnímu mlýnu, až zasednou na tišnovské radnici poctiví, spravedliví a nezištní radní. Zatím se tak ale nestalo. Možná proto, že obecní mlýn z rozhodnutí a vůle těch samých radních zanikl už před dávnými lety.